Celé to začalo tím, že Jason M. Allen zvítězil v soutěži Colorado State Art Fair v kategorii pro začínající digitální umělce. Nejedná se o žádnou prestižní uměleckou cenu a opravdový humbuk se rozpoutal až poté, co se na Twitteru přiznal, že ono vítězné umělecké dílo vytvořila umělá inteligence.
AI vyhrála uměleckou soutěž
Název díla Théâtre D'opéra Spatial do soutěže přihlásil pod autorem Jason M. Allen via Midjourney – ani jeden z porotců ovšem netušil, že Midjourney je difúzní model založený na AI. Dílo tedy nevytvořil člověk, ale počítač.
Z textu vytvoří obrázek
Pojďme teď udělat krátkou odbočku a velice stručně si říct, o co se jedná. Difúzní modely umí vytvořit obrázek na základě textového vstupu. Dokáží převést text na obrázek (text to image). Napíšete například, že chcete „psa corgiho ve smokingu“ a voilà.
Většina difúzních modelů převádějících text na obrázek není veřejně dostupná, Imagen od Google, nebo právě zmiňovaná Midjourney, kam lze získat přístup pouze na pozvání a můžete čekat i několik týdnů. Existují ale také open source text-to-image varianty, konkrétně Stable diffusion, s nímž jsme pracovali my. O tom, jak konkrétně tyto modely využívající AI fungují, budu hovořit později.
Umění není mrtvé
Nyní se vraťme k poprasku, který způsobilo vítězství AI v jedné provinční umělecké soutěži. V médiích se spustila bouřlivá diskuze, která mimojiné přinesla i otázku, zda je umění mrtvé a zda AI nahradí umělce. Není a nenahradí. To už jsme se v minulosti přesvědčili na příkladu s fotografií nebo o pár let později s grafickými softwary. Stejně jako kalkulačka nenahradila matematiky a excelové tabulky nevezmou práci účetním. Tyto profese stále existují. Umění se proměňuje, podobně jako se mění nástroje, s nimiž umělci pracují. Můžeme si klást ale zajímavější otázky.
Ne nástroj, ale autor
Co taková otázka autorství? Objevují se názory, že umělá inteligence není nástrojem, ale autorem. A autoři hledají inspiraci u jiných autorů. Což nás přivádí k další důležitému tématu: Kde je hranice mezi inspirací a plagiátorstvím? Na velkých datech se difúzní modely také učí kopírovat styl určité osoby. „Pokud chce někdo napodobit můj styl, zaberou mu jednotlivé pokusy týden. Za týden vytvoří člověk jedno dílo, kdežto nyní zvládne umělá inteligence během týdne vyprodukovat stovky děl,“ říká konceptuální umělec RJ Palmer. Nepřipomíná vám to situaci, která nastala při vynálezu fotografie? Stovky dokonalých kopií, které vznikají oproti malbě neúměrně rychle.
Mají na to právo?
Někteří právníci se nechali slyšet, že používání stylu někoho jiného není porušení autorských práv. Proti nim pak vystupuje opozice s názorem, že AI aplikace, resp. difuzní modely představují v podstatě vyspělou formu plagiátorství. Kde je pravda a co je správné, teď nelze jednoznačně odpovědět. V jednom se ale nejspíš všichni shodneme: Technologie je rychlá, přináší veliké změny a legislativa na ně v tuto chvíli není připravena.
V příštím článku si blíže představíme, jak funguje Stable diffusion a jemu podobné modely založené na umělé inteligenci.
Jste připraveni objevit svůj další projekt v oblasti umělé inteligence?
Začněte ještě dnes
